Pracháči - 1.díl

2. ledna 2010 v 13:00 | Čivava |  Pracháči

Jan Jana Natálie Adam Roman
Veselí
Toto je rodinka mladé rodinky příjmením Veselí. Na kontě mají přes 430 000 § (čti: [simoleonů]). Jan, živitel rodiny pracuje jako šéf makléřů. Natálie, matka tří dětí - Jany, Adama a romana je nezaměstnaná. Pracovat vlastně ani nepotřebuje, protože Jan vydělává neuvěřitelně mnoho peněz. Jana, malé batole už umí chodit i chodit na nočník. A Adam s Romanem jsou školou povinní. Vypadalo by to, že se mají skvěle, ale ani boháči to nemají jednoduché. (Celý článek ↓)


,,Další!", ozvalo se ze dveří. Jan se právě nacházel na - dalo by se říct castingu. Vybírali rodinu do pořadu Šťastný simík. Jednalo se o pořad kde nic nevidoucí rodinka někam na čas odjede. Mezitím rodince opraví a zrenovují dům. Rodinka se potom vrátí, a všichni jsou radostí bez sebe jak mají nádherně opravený dům, domeček. Jan vstoupil do velké červené místnosti.
,,Vítám Vás! Jmenuji se John Mc Country", řekl pán, docela mladý a snad i docela štíhlí.
Jan: ,,Dobrý den, máte to tu docela pohodlné". Pohodlně se posadil na gauči.
Mc Country: ,,Přejděme rovnou k věci. Určitě máte zájem o zrenovování vašeho domu."
Jan: ,,To mám. Máme nově koupenou vilu na kraji města. Protože mám opravdu velký zájem aby jste zrovna nás vybrali mohl bych vám nabídnou nějakou částku na přilepšenou. Nejsem troškař. A peníze mi taky neubydou."
Mc Country: ,,Řekněme 50 000 §?"
Jan: ,,Dobře, domluveno. Tady máte obrázek a adresu vily. Udělejte co chcete, jen ať je do kvalitní práce!"
Mc Country: ,,Renovujeme kvalitně a ještě budete v televizi. Za 2 dny musíte být, ale pryč abychom mohli přijet."
Jan: ,,To není problém. Za den už můžeme být pryč. Mám pár známích v jedné firmě. Odjeli bychom na dovolenou a vrátili bychom se za 8 dnů."
Mc Country: ,,Dobře. Až se vrátíte už přijedete do nově opraveného a zrenovovaného domu. Pokud je to vše, naschledanou."
Jan: ,,Naschle!". Zvedl se a odešel.
,, Dnes je tak jednoduché za pár papírovích obrázků podplatit kde koho..." říkal si sám v duchu, otevřel dveře a odešel.
Takto vypadá vila kde nyní bydlí. Před časem ji odkoupili od Wolffovích, kteří už neměli peníze na zaplacení účtů. Nyní jsou z nich bezdomovci a potulují se po městě.
Hned jak se Jan vrátil zavolal známému. ,,Haló, tady Jan Veselý!"
Známí: ,,Jé čau! Jak dlouho už to je co jsme se neviděli?"
Jan: ,,Už to budou 2 roky. Nechcu tě zdržovat, ale něco bych od tebe potřeboval."
Známí: ,,A co?"
Jan: ,,Potřeboval bych zítra odjet s celou naší rodinou někam na dovolenou na 8 dní. Doufám, že si v ještě v práci."
Známí: ,,Máš štěstí. Zrovna končím. Mrknu se do počítače jestli máme někde volno. .... Ano máš opravdu štěstí! Zítra v 10:30 odjíždí 1 náš zájezd letadlem do Číny. Posledních 5 míst. Pokud to není moc brzo zarezervuju to na tebe."
Jan: ,,Díky! Já věděl, že se něco najde. Můžeš tam zarezervovat 4 místa. Malou odvezeme k babičce. Měj se!"
Známí: ,,Dobře, ty taky!" zavěsil telefon.

Jan zařval na celý dům: ,,Rodinko, zítra odjíždíme na dovolenou! Do Číny!"
Všichni se hned začali balit. Vítáhli kufry a ze skříní "tahaly" oblečení.
Když se to nakonec odneslo před dům bylo toho trochu víc. ,,Rybu? Tu snad tahat nebudeme!" říkal si v duchu Roman.
Druhý den všichni vstávali při svítání. Bylo 5 hodin ráno.
Umyli se, vyčistili si zuby, osprchovali se a nasnídali se.
V 8 hodin Natálie zavezla malou Janu k babičce aby ji pohlídala.
A v 9 hodin už byli na cestě k letišti. Všichni se už těšili jak si krásně odpočinou. A nikdo netušil (kromě Jana), že jim příští den mají opravovat dům.

Pokračování příště

(Každou sobotu ve 13:00)
 

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama